Begin again*

*Begin again je vlastně taky název posledního filmu, který mě inspiroval. Hrdinka na konci odjíždí s úsměvem na kole. Tak to má být.

Jak by řekla moje kamarádka Lucía: "Only crazy things happen!"

Po dlouhé době v klidu sedím ve svém pokoji a jsem smířená se vším. Žiju přítomností, protože ať už se chci dívat do minulosti nebo do budoucnosti, vše se zdá být příliš strašidelné. Držela jsem deštník, i když nepršelo. Pokusím se o další titul, i když ten pocit, kdy jsem se snažila o zisk toho posledního se zdá být příliš aktuální. A jsem na to všechno sama. Jako vždy. Ve Finsku. Opět.

Blog se zdá být mise, kterou vždy s nadšením a plná inspirace začnu a hned to skončí. Je pěkné se ohlédnout zpět a přečíst si alespoň těch pár řádků o Tampere. Byl to krásný rok. Stejně jako ten v Oulu bude. Musí.

Ano, po všech těch rozhodování Turku-Tampere-Oulu jsem to vyřešila jednoduše - vybrala jsem si všechno. V Turku jsem dohromady strávila dva měsíce, v Tampere 9 měsíců a nyní mě čeká dalších 9 měsíců v Oulu. Slíbila jsem, že už nikdy nikam nepojedu. A hle, netrvalo dlouho a už jsem psala motivační dopis o studijní pobyt v Kanadě a následovně poté, co jsem si pobrečela na záchodcích mé druhé, později nenáviděné univerzity, jsem už přemlouvala učitele finštiny, aby právě mě vybral do Oulu, načež odpověděl svým typickým "tak jo". Do toho jsem se dozvěděla, že strávím další měsíc v Turku. Let the adventure begin!

Jak to tak bývá, v životě nemůžou být jen šťastné okamžiky a když jich je náhodou až moc, přijde krutý pád na dno. Lucía má vždy pravdu. A jen šílené věci se můžou stát. A tento rok to jen dokázal. Proto nikdy nic neplánovat, nemyslet na to, co bude, protože nad tím nemáme moc*. Dlouhou dobu jsem se snažila o to, aby byli lidé kolem mě šťastní a nemyslela jsem na sebe. Teď je čas to změnit.

A Finsko se za ta léta nezměnilo. Zůstává místem věčného klidu.

**Přílišné filozofování asi způsobily nedělní návštevy jógy. (aneb cvičíme na chodbě univerzity, how cool is that?!)