Má nečinnost může znamenat spoustu
různých věcí. Že cestuji po všech zákoutích Tampere a ještě dál, že s ostatními
erasmáky pařím den co den a zbytek času jen dospávám, nebo, že se ukrutně učím
a jsem tak vystresovaná, že nemůžu ani pořádně odkládat neodkladné.
Pravda je, že to je asi od každýho
trochu, ale u něčeho ne tak, jak bych si přála. K tomuto pořádně nabitému
mixu se totiž přidala zákeřná věc, kterou jsme trefně pojmenovali „finská
viróza“. Hlavním symptomem je ukrutná bolest v krku následována velice
divným hlasem. Ano, když je někdo nemocný, hlas se mu změní na takový ten sexy,
který by si jistě každý přál. Tohle je ale prostě jen divný hlas. To vše je
následováno dalšími možnými různými úkazy, jak je libo – rýma, kašel, bolest hlavy..
Co tuto zvláštní nemoc ale odlišuje od ostatních to, že když se vás ten finský
vir chytne, jentak se ho nezbavíte. A když už si myslíte, že jo a pomalu se
chystáte na další party, druhý den ráno se probudíte zase s tím divným
hlasem. Yeah, Finland loves me! *
A tak trávím další víkend zavřená
doma a koukám na různé fotky z úžasných party a ještě úžasnějších výletů.
A já? Ano, pořád zavřená doma. Jediný, kdo z toho má radost je asi můj
učitel finštiny.
Což mě pomalu přivádí ke škole.
Vypadá přesně jako moje vysněná vysoká škola. Víte..všechno na jednom místě a
všechno vypadá tak…akademicky. To se nedá říct o stránkách školy a o ostatních s ní
spojených elektronických vymoženostech.
Řekněme, že to chce trochu té finské trpělivosti.
Finská akademická hodina má dvě
hodiny, což zní děsivě, ale nakonec to vypadá tak, že učitel (čti Heikki**)
přijde o čtvrt hodiny déle a skončí o čtvrt hodiny dřív. Plus samozřejmě Finové
neznají žádné nudné přednášky, ale pořádně aktivní hodiny. Nic špatného, jen si
český povaleč musí zvyknout. A nakonec jsme samozřejmě zahaleni domácími úkoly
všeho druhu. To by bylo asi všechno, pokud po vás nechtějí learning diary. To
vypadá tak, že se pokaždé hodině musíte do deníčku zapsat své dojmy z uplnulé
hodiny, prostě se „vykecat“. A tak má tento blog vážnou konkurenci.
*Rozhodla jsem se psát
česko-anglicky, protože mé schopnosti vyjadřovat se česky tak, aby to vypadalo
cool, jaksi pomalu ale jistě odcházejí (proto zatím vždy nadpis v aj, hmm).
Nutno podotknout, že čím mám lepší finštinu, tím se mi horší má angličtina. Tak
příště už třeba česko-finsky…
**Protože jsem zatím s nikým jiným
neměla čest – od pondělka do čtvrtka pořád jen Heikki, Heikki, Heikki.. Ne že
by mi to vadilo, ale on už ze mě má docela srandu..a pamatuje si mě! Kdo by
chtěl, aby si ho učitel pamatoval?!***
***Ano, za chvíli budu přesně jako
Hocent, jehož poznámky pod čarou jsou delší než samotný text.
zajímavý článek
OdpovědětVymazat