Je divné, když přijde ten den D a
všechno najednou musím opustit. Vím, že jsou 4 měsíce krátká doba, ale
v ten okamžik mě prostě zasype nostalgie a všechny ty vzpomínky… a pak
sedím v autobuse plném nadšených lidí mířících do Amsterdamu (kde se také
můžu objevit, když tak trochu zaspím..) a přímo přede mnou ta nejnadšenější
osůbka hlasitě mluví do telefonu a neustále si sklápí sedačku níž a níž. Mé
věci jsou pohozené na zemi a moc přístupu k nim nemám a když už jo,
ošklivě si hnu krkem. Ano, ta cesta musí mít opravdu všechno..
 |
| Nějaká ta nepovedená fotka ze samotného Frankfurtu |
K mé radosti se před tím, než
se přede mnou brzo ráno objeví obrovské letiště, podíváme okružní jízdou po
samotném Frankfurtu. Docela pěkné město, jen když jsem ho chtěla vyfotit, tak
se zrovna objevilo něco, co tu atmosféru zkazilo. Nejdříve jsem si myslela, že
kousek z těch šesti hodin zabiju tím, že budu prostě bloudit k tomu
místu, kde bude odbavení. Hledala jsem ryanair, hledala jsem na tabuli můj
odlet. Došla jsem si tedy na snídani, zapla internet (který omezili jen na
půl hodiny, na letišti!) a zjistila, že Frankfurt Hahn je naprosto JINÉ letiště,
než to obrovské, ve kterém si právě dopřávám bostonský koláč. Dle instrukcí
vyjdu (skoro) správným exitem ven a nakonec dojdu k té největší partě,
která také čeká na ten samý autobus. Ten jezdí jednou za hodinu a půl a cesta
trvá..hodinu a půl. Kam to sakra jedeme?
 |
| Frankfurt Hahn, čekání na odlet |
To letišťátko, na které jsme dorazili bylo neskutečně
maličké. Podle všeho tam lítají tři společnosti – mezi nimi i ty nejlepší (čti
nejlevnější) Ryanair a Wizzair. Více místa však než na to, k čemu původně
letiště jsou, zabíralo však velké množství tradičního německého občerstvení a i
to Duty Free tam bylo slušné. Tak slušné, že se vyjímalo u odletů, kde se
mačkaly davy lidí. Kromě těchto chvilkových davů bylo ale jinak všude prázdno a
žádné fronty na záchody. A to se cení!
Jestli Frankfurt měl za kopečkami
malého bráchu, letiště v Tampere bylo už výsměchem.. Nic tak malého jsem
ještě neviděla. A ze vzduchu? ten pocit, že někam už přistáváte a blížíte se
k tomu bodu? Tady jsem nejdřív myslela, že nás hodí do jezera, pak do lesa
a pak bum a přistáli jsme na nějakou tu pevninu. A ten pás na kufry? Tam už
opravdu musíte být v pozoru!
 |
| Letiště v Tampere |
O půl hodiny dál už bylo TO město.
Zahlédla jsem svoji překrásnou univerzitu, kde mě čeká tolik trápení a
zanedlouho jsem už byla ve svém dočasném domově. Až na ten výhled z okna,
který není žádný, to je ideální domov.
A po tom mém domově tam v Čechách se mi stýská. Moc.
Ale zároveň tu chci být co nejdýl.
Žádné komentáře:
Okomentovat